vozatajství

Využití koně k tahu vozů pravděpodobně v některých oblastech dokonce předcházelo jezdectví. V údolích Tigridu, Indu a Eufratu, v Sýrii i v Egyptě

sloužily válečné vozy bojechtivých říším 2 000 let před naší érou. Tato otevřená, plochá krajina byla ideální pro využití vozů. Dva nebo čtyři koně, zapřažení do lehkého vozíku, zaručovali rychlý transport dvou nebo tří lidí.

Po půldruhého tisíciletí byly závody spřežení národní sporem starého Řecka. První olympijské závody vozů se konaly na 25. olympiádě

v roce 408 př. n. l. Ještě oblíbenější byly závody vozů v římských hipodromech. Soutěžily čtyři týmy a každý z nich podporovalo jedno

politické uskupení, takže šarvátky kolem dostihů byly bezpečnostní záklopkou pro revolučně naladěný římský lid.





Řízení povozů neztratilo svůj půvab ani po druhé světové válce, ačkoliv doprava na silnicích vzrostla na míru pro koňmi tažené vozy nepřijatelnou. Byly tedy zorganizovány první přehlídky a vozatajské soutěže a dnes se toto umění třebaže už nemá praktický výnbam, stalo důležitou soutěžní disciplínou.V Evropě mají soutěže spřežení vysokou úroveň. O rozšíření tohoto sportovního odvětví po celém světě se zasloužil zejména princ Philip. Jako prezident Mezinárodní hipologické federace (FEI) sledoval vozatajský meeting v Cáchách (Aachen) v roce 1968 a na jeho podnět se konala první mezinárodní soutěž spřežení v roce 1970.



Vozatajské soutěže
Jezdí jednospřeží, páry a vícespřeží a podniky trvají většinou tři dny. První den se jezdí drezurní úlohy, další je maratón, který musí měřit nejméně 23, ale zpravidla 27 km a třetí je překážková jízda (vozatajský parkur), při níž je třeba předvést maximální ovladatelnost a obratnost koní. Současně koně prokáží i svou zdatnost, neboť nastupují po únavném maratónu předchozího dne. U nás má řízení spřežení velkou tradici, soutěže vzkvétají už od 60. let (Zlatá podkova) a vícespřeží našich karosiérů, především kladrubských běloušů jsou zlatým hřebem každého velkého hipického podniku