starokladribký kůň

Starokladrudský kůň je jediným národním plemenem, jehož původ sahá až k počátkům novověku. Jeho základem se stali španělští a neapolští hřebci dovezeni císařem Rudolfem II. do nově založeného hřebčína v Kladrubech nad Labem v roce 1579. Těmi kryliu místní klisny, a tak vznikl mohutný kůň určený k tahu císařského spřežení. Od počátku 17. století byla vedena plemenná kniha, ve které bylo zaznamenáno více než 1000 koní. Někteří z nich měli údajně výšku v kohoutku 2 m. V současné době jsou kladrubáci menší, ale stále impozantní koně, kteří pokračují ve slavné tradici. V Kladrubech se chovají také angloarabi kmene Gidran, různé kmeny polokrevníků i angličtí plnokrevníci.

Použití: Starokladrubský kůň je vysoký, silný, impozantního vzhledu, poněkud podobný lipicánům a andalusanům. Hlava má výrazná klabonos, což připomíná jeho španělský původ. Kladrubák ji nese vyskoko na svalnatém krku s hřebenem. Hřbet má delší a měkčí, silná záď je rovná nebo mírně skloněná. Silné nohy mají krátké spěnky a tvrdá, dobře tvarovaná kopyta. V Kladrubech se chová stádo starokladrubských bvěloušů (hříbata se rodí černá), ve Slatiňanech kladrubští vraníci.

Charakteristika: Starokladrubští koně jsou svojí silou a vyrovnaným temperamentem a předurčeni pro práci ve spřežení. Mají vznosný, reprezentativní chod s vysokou akcí. Vzhledem k velikosti těchto koní je spřežení kladrubáků -ať již běloušů nebo vraníků- vdy velice impozantní. Starokladrubští koně byli prohlášeni za českou národní památku.

Výška v kohoutku: 1, 68 m- 1, 73m.