Historie vývoje koně

Historie vývoje koně:




Na začátku vývoje koně, zhruba před 55 miliony let, stál malý prakoník Hyracotherium (Eohippus). Ten obýval vlhké pralesy s bažinatou půdou právě vznikající Ameriky a do eocénu i v Eurasii. Avšak další vývoj koní se odehrával pouze v Severní Americe. Během něho se z původně pralesních zvířat proměnili v rychlonohé obyvatele stepí.


Zhruba před 2,5 miliony let se pak koňovití přes pevninský most mezi Aljaškou a Asií začali opět vracet zpět do Starého světa. Většinou to byli, podle výzkumů, zebry, osli a koně. Na americkém kontinentu koně po skončení poslední doby ledové zcela vymizeli. Vrátili se sem až v 16. století se španělskými dobyvateli. Koně, kteří se dožili historické doby patří ke čtyřem druhům. Jsou to kůň Převalského, neboli kertag, vyhubený tarpan se dvěma poddruhy – lesní a stepní, kůň západní a severský.


Když se poprvé setkal pravěký člověk s koněm, byl jejich vztah neutrální. Ke změně došlo až v okamžiku, kdy člověk získal určitou zručnost a dokázal si vyrobit nástroje. Poté se z koně stala jeho kořist. Je možné, že si pravěký člověk nechával hříbata a ochočoval je, když při lovu zabil matku a ostatní členy stáda. Ke skutečné domestikaci však došlo mnohem později. Za nejstarší domestikační území se považuje oblast mezi Dněprem a Volhou. Kůň se záhy stal nepostradatelným pomocníkem. Začal se zapřahat do vozů, později se používal ve válkách jako jízdní prostředek a v dolech při tažení vozíků, v lese při těžbě dřeva, při stavbě silnic, …


Nyní se koně používají na rekreaci, ve sportu, v chovu a i při práci.